Nepál - pohodový zájezd pro každého

Nepál - pohodový zájezd pro každého

Nádherná země pod Himalájem. Místo, kde se lidé a země dotýkají nebes. Říká se, že Nepál nezměníte, Nepál změní vás. Na zájezdu CK Karavela poznáte starobylé Káthmándú, centrum šerpského národa Namche Bazaru a vystoupíte na Everest view, ze kterého uvidíte nejvyšší horu světa.

1. den
Letecky Praha - Frankfurt - Bahrajn - Muscat, nocleh.

2. den
Letecky Muscat - Kátmándú.
Přistání probíhá hladce. Zato přes hodinu naše šestičlenná skupinka stála frontu, aby nám tři místní úředníci postupně ručně napsali potvrzení a vystavili vízum. Poděkovali jsme s 30 USD v ruce. Pak jsme se vrhli, spíše byli vrženi, do říjnového Nepálu. Okolo nás je plno místních lidí, všichni chtějí pomáhat, ale jen několik je vybraných a ti nás nakládají do vozu i s bagáží a vezou nás přes město do hotelu Potala Home. Pro nás ode dneška oázy klidu. Pokoj je sice menší, ale voda teče, dokonce teplá, to se tady cení, co chtít víc?

Navečer se odvážně vydáváme na první prohlídku města. Jen zíráme na množství suvenýrů a stejné množství nabízejících. První výměna dolarů za nepálské rupie se zdařila a můžeme jít do místní restaurace vyzkoušet, jestli platí. Platily…

3. den
Po snídani odchod na první prohlídku Káthmándú. Celý den jsme na nohách, je tady plno lidí, prach, hluk, pach, spousty motorek, aut a do toho se ještě pletou rikši. Chce to postřeh, jen tak se dá přežít a neztratit se. Procházíme se až do 18 hodin a za tu dobu navštěvujeme mnoho zajímavých míst hlavního města.

Některé části Káthmándú si zachovaly středověkou atmosféru, a to nejen úzkými uličkami bez kanalizace, ale i svými obyvateli. Původně žili z obchodu, město leží na karavanní stezce z Indie do Tibetu, dnes má cca 700 000 obyvatel.

Asi 2 km západně od Thamelu (kde bydlíme), se na pahorku nachází stupa Svayambhunath a chrámový buddhistický komplex. Zněla tam chrámová hudba, voněly tyčky, no prostě pohoda.

Pak už nás taxi odváží do Patanu, nejstaršího města káthmándské kotliny. Pěšky dojdeme ke Golden Temple, má podobu třístupňové pagody a stojí na konci nádvoří dodnes fungujícího buddhistického kláštera Kwa Bahal z 12. stol. Dále pokračujeme na Durbar Square.

Foto: Patan - Durbar Square a Královský palác

Náměstí působí velmi starodávně. Dominantou je tu Královský palác (Royal Palace), na který se můžeme dívat i v době oběda, jelikož sedíme na ploché střeše místní restaurace. Chrám Bhimsen Mandir - zasvěcený bohu bohatství a obchodu, Bishwanath Mandir - zasvěcený Šivovi, Krishna Mandir. Ještě jeden chrám je zajímavý, zasvěcený bohu spokojenosti a deště Machhendranathemu, jeho sochu jednou do roka, při velké pouti, vynášejí ven a na voze provážejí městem. Na konci projížďky se na boha přijíždí podívat nepálský král.

Pak už se pomalu posunujeme k místu ubytování. Ještě něco málo nakoupit k snídani a pak už odchod na večeři. Dnes nás ještě čeká balení do hor a je důležité se dobře vyspat, jelikož v 4:30 hodin odjíždíme na letiště.

4. den
Letištní hala je ještě ponořena do tmy. Najednou se vynořil Nepálec, zarachotil klíči a odemkl. Skoro jako krám s houskami. To už se nás tu pár mačká. Pak už jen odbavení a nasedáme do malého letadélka, máme i letušku. Let je nádherný, ani se nezdá nebezpečný, pod námi ubíhá krásná kopcovitá krajina a v dálce už je možno zahlédnout zasněžené velikány. Rychlý výstup z letadla, batohy letí rychle za námi. Teď si zasloužíme klidnou snídani.

Okolo 9:00 vycházíme bílou branou Tamang Tole z Lukly (2 800 m.n.m.) směr Namche Bazar. Pozvolna sestupujeme k řece a podél cesty si fotíme modlitební kameny “mani“, popsané buddhistickými mantrami. Poprvé přecházíme drátěný most, trochu se houpe, ale nikdo nemá problém ho zdolat. Takových mostů za celou cestu přejdeme ještě mnoho, takže pak už přestávají být atrakcí.

Přicházíme do vesnice Phakding (2 652 m.n.m.), k radosti všech je čas na oběd. Teď už jen šlapeme nahoru, dolů, opět přes mosty. Z jednoho je krásný pohled na prudkou řeku Dudh Kosi (Mléčná řeka), snažím se chvílemi fotit, ale radši koukám, kam šlapu. A to se vyplatí. Krom kamenů se na trase povaluje i trus jaků. Díky hůlkám se jde docela dobře, ale do vesnice Monjo, kde budeme nocovat, lezu už pěkně unavená. Večeře proběhla v pohodě, ale únava udělala své a tak brzy obýváme každý svůj spacák. Dobrou noc ve výšce 2 800 m.

5. den
Dnes nás čeká výstup do Namche Bazaru. Začátek cesty je mírný. Po pár metrech přicházíme ke vstupu do národního parku Sagarmatha, kde pokračujeme prudce dolů k řece. Chůzi po visutých mostech si máme šanci natrénovat, přecházíme nejméně tři. Na jednom z nich nás brzdí stádo několika dzo (kříženec jaka a krávy).

U soutoku Dudh Kosi a Bhote Kosi začíná prudké stoupání, přesně jak píší v průvodci - počet serpentin se zdá být nekonečný. Cestou v prudkém kopci v jedné zatáčce jsme “Ho“ konečně spatřili. Koho? No přece Mt. Everest. Je dobrá viditelnost, tak fotíme. Čekala jsem silný zážitek, bohužel více cítím silnou únavu. Závěr cesty už není tak strmý, ale nohy už chtějí odpočívat. A pozor! Něco se přede mnou modrá - jsou to střechy Namche Bazaru.

Foto: Namche Bazar - středisková obec Šerpů

Hurááá, ještě kousek a jsme na konci cesty u hotelu (lodže) Namche Hotel ve výšce 3 440 m.n.m., v centru oblasti Solo Khumbu. Pokojíček jako klícka, malý a útulný. Z okna výhled na místní živou uličku a hory. A už nás volají na oběd. Abychom ho stihli strávit, máme hodinu relax.

Pak jdeme v rámci aklimatizace na procházku po okolí. Vystoupáme ještě o pár metrů výš k muzeu a vedení národního parku Sagarmatha, prohlížíme si zde dokumentační materiály o životě Šerpů, přírodě a horolezectví. V těchto místech je zákaz focení, je tu vojenský prostor.

Procházka je to příjemná, obcházíme mírným tempem Namche a končíme před pátou na čaji v místní cukrárně, jako u nás doma. Jen zvonky jaků nás vrací do reality. Večeři už máme ve své lodži. Příjemné překvapení - CK Karavela tu má dobré jméno. Ve 20:00 už ležíme ve spacácích, tady se fakt neponocuje…

6. den
Po brzké snídani vycházíme zase do kopce. Za Namche se kopec mění v “krpál“. Prudké, asi hodinové stoupání, je zakončeno první vyhlídkou na Everest. Bohužel bez vyhlídky, ale cítíme ho v zádech. Mlha se různě převaluje, stoupá, klesá, nevíme, co bude dál, tak se pomalu posunujeme už traversem - toto slovo začínám mít obzvlášť ráda - ke druhé vyhlídce Everest view. Po cestě zkoumáme místní rostliny, jsou tu různé druhy hořců, červené pryšce, skalníky, jalovce, protěže, lišejníky, keře rododendronů. To musí být nádhera, když rozkvetou.

Na druhé vyhlídce jsme se usadili do trávy, spíše do drnů, co nám tu jaci nestihli spást a čekáme. Jako napínavý film. Víme, kde je Everest, ale v okně, které se v oblacích vytvořilo, se nám ukazuje Lhotse (8 501 m) a po kouscích Ama Dablam (6 856 m).

Everest se dělá vzácným, po delší pauze nezbývá než pokračovat dál v cestě do šerpské vesnice Khumjungu (3 790 m).

Foto: Khumjung a Ama Dablam

Za návštěvu tady stojí slavná Hillaryho škola. Po obědě naše kroky směřují ke klášteru - gompě. Ten je bohužel zavřený a tak se dál proplétáme uličkami, které tvoří zdi z kamenů. Na kamenech je nalepen jačí trus. Tady se nic nevyhodí, vše se zužitkuje. Přicházíme do další vesnice Khunde (3 840 m). Ještě procházíme branou s modlitebním mlýnkem a zvláštní kamenitou krajinou, která se ponořuje do mlhy a pak i tmy, se dostáváme zpět do Namche. Obloha už zůstala zamračená, ale Himálaje v mlze mají také své kouzlo.

7. den
Počasí si s námi stále hraje na schovávanou, tak vedení musí rozhodnout, kterým směrem se vydáme dnes. Vypadá to, že je rozhodnuto, jdeme do Thame (3 800 m). Celý den pochodu přede mnou, snad to zvládnu…

… je 16:30, vrátila jsem se z treku ke klášteru v Thame a slovo vyřízená dostatečně nevystihuje stav mého těla. Jedinou touhu mám osprchovat se a vlézt do spacáku. To se nám ty priority pěkně přeházely, co? Ale postupně.

Z Namche Bazaru jsme vyšli západním směrem, celkem příjemnou vrstevnicovou cestou napříč lesem až do Phurte. Pak přes hřeben do vedlejšího údolí, kde z ledovce stéká říčka Kyajo Khola, která se vlévá do Bhote Kosi. Cesta podél řeky je příjemná, stále mě nutí obdivovat její divoké dovádění mezi velkými kameny. Cesta je i karavanní stezkou, po které se sem vozí zboží z Tibetu. Výhledy jsou překrásné. Dolů na burácející řeku a nahoru na himálajské velikány. Cíl je před námi. Vesnice Thame, opět vyhlíží příjemně a upraveně. Oběd si dáme v obzvlášť pěkné lodži, ale až se vrátíme z kláštera nad vesnicí. Ten je neprávem turisty opomíjen, určitě je moc zajímavý.

Vracíme se už k obědu. To se tu venku na sluníčku pěkně sedí, ani se nechce na cestu zpátky. No už musíme, i tak to máme do soumraku. Cesta zpět je sice většinou z kopce, ale moje nohy už stávkují. Do Namche docházíme opět za mlhy a trochu i prší.

8. den
Tento den je zasvěcen výstupu ke klášteru Thyangboche (3 867 m), kde se chystáme přespat. Dnes to nebude “nalehko“. V Namche se už loučíme, takže vše s sebou.

Vystoupali jsme nad Namche a pak po vrstevnici pokračujeme do Kyangjuma. Tady se nám otvírá nádherný pohled na Thamserku (6 808 m) a celé údolí Solo Khumbu s dominantami Mt. Everestu a Ama Dablam. Konečně je vidíme v celé parádě. A to stojí za to. Všichni fotíme.

Foto: vyhlídka Everest view nad Namche Bazarem - zleva Nuptse, Everest, Lhotse a Ama Dablam

Stále se šlape, až asi po hodině chůze začíná prašná cesta prudce klesat k lesu a potoku. Jen jsme překročili řeku Dudh Kosi a prohlédli si velké modlitební mlýnky poháněné vodou, už cesta začíná prudce stoupat. Musíme zdolat 600 m stoupání, kamenitou cestou plnou jačího trusu. Serpentinami se dostáváme k cíli, kde nás čeká nádherný pohled na Mt. Everest. Náš průvodce dokonce stihl domluvit i ubytování. Pokoj je s výhledem na Everest, to je teda přepych. Pokojem prochází trubka od kamen, co v nich topí uprostřed lodže.

Po prohlídce okolí přichází na řadu klášter. Je největší v údolí Solo Khumbu, založil ho láma Gulu a dokončen byl v roce 1919. Klášter pak postihlo v roce 1934 zemětřesení a v roce 1989 požár. Za pomocí mezinárodních organizací byl klášter zrekonstruován v roce 1993.

Je čas jít na večeři. A můžu si odškrtnout poslední příznak velké výšky, nemám chuť k jídlu. Tak radši půjdeme spát, ráno vstáváme brzy. Pokoj máme příjemně vyhřátý.

9. den
Na nic nečekáme a optimisticky začínáme sestupovat dolů do údolí. Cesta dolů není tak náročná na dech, ale zase na kolena a nohy vůbec. Přes Namche Bazar se jde dál, cíl měl být v Phakdingu, ale jdeme ještě “kousek“ do Nurningu, kde je klášter, a to by bylo, aby tady ti mniši nepředvedli opravdovou meditaci.

A díky tomuto rozhodnutí máme posléze možnost poprvé na treku použít čelovky. Každý už jen kouká, kam šlape, takže najednou... jsme se ztratili. Co teď? Chodíme tam, zpět a dumáme, kterým směrem se vydat. Během chvíle se setmělo, tady přišly na řadu čelovky. Na trase jsme míjeli jednu lodž, v které bychom se mohli klidně ubytovat. Odhlasováno, vracíme se tam. Ale kdo to číhá ve tmě? Jasně, je to náš průvodce. Asi jsme mu přece jen chyběli. Tmou si nás odvádí na ubytování, jsem už úplně mrtvá. Studená sprcha, teplá večeře a do hajan, po dnešním dni máme nárok zalehnout opět brzy.

10. den
Před námi je poslední úsek cesty do Lukly. Přestože je to už kousek, kličkování mezi domorodci a chůze po kamenech je unavující. Před polednem jsme došli do cíle. V již známé lodži si dáme dobrý čaj, pak se můžeme ubytovat. Jdeme se ještě naposledy toulat po místní ulici. Je tu jen jedna hlavní, ale dalo by se tu koupit cokoli. Závěr procházky je v místní pekárně na štrúdlu a čokoládě. Jako od maminky.

Večer je tu opět krátký, ale dnes zpestřený povídáním si s kolegy Čechy, co se taky vrátili z treku. Dnes se tato lodž proměnila v českou ubytovnu. Máme tu viditelně přesilu. Čeká nás poslední noc v horách.

11. den
Dnes vstáváme taky brzy, ale důvodem není další pochod, nýbrž odlet do Káthmándú, plánovaný na osmou hodinu. Rychle sbalit, nasnídat a jde se na letiště. Z letištní haly netrpělivě vyhlížíme letadla, ale nic se neděje. Halou kolují různé domněnky, ale důvod je úplně obyčejný. V Káthmándú je mlha. To jsme tedy nečekali a tak se tady nudíme o 1,5 hodiny déle. Dočkali jsme se, a tak fofrem nasedat. Chvíle napětí, když se malé řvoucí letadlo řítí ke konci startovací dráhy, která končí jen propastí. Letadlo sebou škublo, my taky a už letíme. Poslední ohlédnutí k velikánům na obzoru vhání slzy do očí. Sbohem, Himálaje, pro některé třeba nashledanou.

Je to krása pozorovat ubíhající kopečky pod sebou, klikaté řeky, domky a mezi nimi cesty, nejdříve jen pár a daleko od sebe, pak jich přibývá a také políček a celých osad, až se vznášíme nad hlavním městem Káthmándú. Jeden menší manévr a hladce přistáváme.

Pomocí taxíků se vrháme opět do víru velkoměsta a vracíme se na základnu, do našeho hotelu “Potala“. Vítají nás už známé tváře i pokoje. Dopřáváme si teplou sprchu, doma samozřejmost, tady přepych.

Po klidu hor nás opět čeká troubící, rachotící, křičící - prostě žijící Káthmándú. Chceme vidět další památky. Místo jakům se vyhýbáme rikšám a míříme na Durbar Square, “palácové náměstí“, tvořící centrum Káthmándú.

Foto: Káthmándú - Durbar Square

Paláců je tu opravdu spousta. Např. starý královský palác Hanuman Dhóka, do něhož se vstupuje bohatě zdobenou bránou, která je pojmenovaná podle oblíbeného opičího boha Hanumana. Zajímavá je devítipatrová věž Basantapur Tower, ze které se nabízí nádherný rozhled. Za pozornost určitě taky stojí sídlo živoucí bohyně Kumari neboli Kumari Bahal. Tolik štěstí, abychom ji zahlédli, jsme neměli, ale aspoň jsme se podívali na vnitřní nádvoří s nádherně vyřezávanými sloupy, okenními rámy a dveřmi.

Na večeři se uchylujeme do příjemné restaurace. Dobrým jídlem jsme celkem snadno doplnili ušlou energii. Dnes dobrou noc až v 22:00, to jsme se teda odvázali oproti předešlým dnům.

12. den
Před námi je den plný poznávání, vzhůru do víru města. Pashupatinath - toto posvátné místo pro hinduisty se nachází pár minut jízdy taxíkem od centra. Chrámy jsou postaveny podél břehů řeky Bagmátí, jejíž kalná voda je pro hinduisty vodou zaslíbenou. Pro Evropana, který je zvyklý na pohřbívání do země, je toto místo silným zážitkem. Máme možnost pozorovat a fotit obřad, který probíhá na druhé straně řeky. Na jednom ghátu ukládají mrtvé tělo zabalené do bílého roucha, posypaného oranžovými květy aksamitníku, na druhém již dohořívá hranice s nebožtíkem a z třetí právě zametli popel do řeky.

Díváme se na gháty pro obyčejné Nepálce všech kast, tzv. Ram ghát a hned za ním je stavba s pěti kupolemi Pancha Dewal, útulek pro přestárlé. Pracují zde i sestry Matky Terezy v typických bílých oděvech s modrým lemem. Popošli jsme kousek výš proti proudu a máme další podívanou. Tentokrát nám ji dopřáli živí. Myjí se ve vodě řeky Bagmátí. Pro nás by to bylo asi to poslední, co bychom si v Nepálu dopřáli. Dosti jsme se vynadívali a teď je nechme v klidu a pokračujme parkem po schodech na vyhlídku. Tady nás zaujali svatí muži - sádhuové, mající těla pomazaná popelem a dredovité vlasy. Taky je fotíme, ale to už není zadarmo. Nechceme riskovat Šivův hněv.

Pokračujeme po schodech k chrámu Goraknath Mandir, zasvěcenému božstvu královského rodu Šáhů. Je postaven v typickém indickém stylu. V jeho okolí se nachází mnoho svatyněk shivalaya, které byly vybudovány na památku nešťastných vdov, které spáchaly nebo byly přinuceny spáchat satí (zemřít s manželem na hranici).

Půl hodiny chůze a jsme u jedné z největších stup na světě, u Boudhanathu. To je teprve oáza tibetského klidu. Pro Tibeťany se toto místo stalo nejdůležitějším v nepálském exilu a má pro jejich kulturu velký význam. Vlastní bílá kupole je postavena na třech základnách, každá má dvacet bočních ploch. Půdorys základen tvoří prostorovou mandalu. S obdivem obcházíme stupu po směru hodinových ručiček a fotíme se na schodišti, které je na každé světové straně. S pocitem, že pomáháme Tibeťanům, nakupujeme právě zde. Suvenýrů je tu skutečně hodně. Příjemně tu zní náboženská píseň “Óm mani padme húm“ a Buddhovy oči nás pozorují všude, kam se vrtneme.

Foto: Kopan - interiér kláštera

Ještě jdeme k chrámu Kopan na kopci, odkud je pěkný výhled na Káthmándú. Jako protiklad k chrámovému klidu si užíváme cestu místní autobusovou linkou. Kdo to nezažil, tomu se ten chaos dá těžko vysvětlit. Hodinu nám za okny běží poučný film o životě v Nepálu. Všichni si zasloužíme večeři v klidné restauraci, která nás chrání před hlukem ulice. Taky přišla řada na ochutnání piva Everest. Popíjíme ho už na terase našeho hotelu. Bude lépe, když budeme mít jen kousek do postele…

13. den
Snídani do postele nám překazili malí mravenci - faraoni, kteří chtěli také ochutnat. Tak jsme ustoupili, vždyť jsme jen na návštěvě, oni jsou tu doma.

V 8:00 se naposledy vyjíždí za poznáním, opět místní dopravou. Cílem je středověké město Bhaktapur, založené asi v 9. stol. Z centra je vyloučena doprava, což je celkem příjemné a člověk si může město prohlížet ve větším klidu. I Bhaktapur má své “Palácové náměstí“, tedy Durbar Square. Prohlížíme si Královský palác, který je v současné době v rekonstrukci. Fotíme i slavnou nepálskou památku, Zlatou bránu z pozlacené mědi. Tou se dostaneme k dalším nádherným vratům vedoucím na nádvoří Mul Chowk, které patří k nejstarší dochované části paláce.

Je tu spousta zajímavostí, jmenujme ještě například chrám Pashupati Mandir, ten upoutá erotickými dřevořezbami, nejvyšší pětistupňová pagoda v Nepálu Nyatapola. Své kouzlo má i Potters‘ Square (Náměstí hrnčířů) a Muzeum řezbářství. Krásné řezbářské práce je možno obdivovat přímo na budovách, takové Paví okno, to je krása. Obtěžkaní dalšími suvenýry se ubíráme k autobusu, který nás zaveze zpět do centra.

Foto: Bhaktapur - chrám Dattatraya

Dnes je už poslední společná večeře a poslední noc!

14. a 15. den
Před námi je balení. Pokoj máme jako po výbuchu. Další úkol je utratit zbylé peníze. To je také celkem lehké. Jen aby zbylo ještě na dobrý oběd na rozloučenou s nepálskou kuchyní. Ačkoliv den neměl pevný program, ubíhal jako voda. Než jsme se nadáli, je půl čtvrté, přijíždí taxi, my jsme bez peněz a vzorně nastoupeni k poslední divoké jízdě po ulicích Káthmándú. Na letišti podstupujeme odbavovací mašinérii.

Letecky Káthmándú - Bahrajn - Paříž - Praha.

Autor: Hana Toupalová
- PR článek -

CK Karavela
Petrohradská 10
101 00  Praha-Vršovice
Tel.: 271 745 237, 271 747 985

karavela@karavela.cz
www.karavela.cz

Článek byl zobrazen 3 907 krát.