Jak si užít Nepál aneb 5 nepálských zastavení na motocyklu

Jak si užít Nepál aneb 5 nepálských zastavení na motocyklu

Nepál proslul zejména himálajskými osmitisícovkami, turistům však nabízí mnohem více – tropické nížiny zvané teraje, divoké pralesy a k tomu exotickou kulturu hinduismu, buddhismu či šamanismu. A co víc, Nepál lze poznat i ze sedla motocyklu.

Konkrétně se nabízí pronájem či odkup legendární indicko-britské motorky Royal Enfield, vyráběné tu už více než půlstoletí. Takže, co můžete zažít v Nepálu? Inspirujte se vyprávěním jedné z předešlých výprav.

Tipy přímo od cestovatelů

Začneme od konce. V Nepálu jsme na motorkách Enfield ujeli 2 200 kilometrů, zlikvidovali 13 duší a všichni dohromady spotřebovali asi 800 litrů benzínu. Atmosféra země v podhůří Himálaje, která promlouvala nádhernou přírodou a starobylou náboženskou kulturou, nás zcela pohltila. Pokusíme se Vám ji zprostředkovat.

Zastavení první – pralesní, v přírodní rezervaci Shukla Phanta

Přírodní rezervaci Shukla Phanta ochraňují před pytláky vojáci. Dívají se na nás nedůvěřivě, ale náš průvodce Rajesh s nimi vše vyjedná, abychom si mohli nerušeně vychutnat pomalou jízdu deštným pralesem. Pozorujeme několikametrová termitiště a čerstvé stopy slonů a tygrů. Na dohled je laguna Ráni Tál. Ocitáme se jakoby mimo čas. Necháváme na sebe působit prastaré stromy nad klidnou hladinou, rej ptáků, jeleny, krokodýly a savanu s čtyřmetrovou trávou, která je typická pro podzimní čas. Rajesh však doporučuje návštěvu rezervace v únoru nebo březnu, kdy je tráva nízká a k vidění jsou stáda bahenních jelenů.

Video ze zájezdu „Nepálem na Enfieldu“

Zastavení druhé – neblahé, ale naštěstí s dobrým koncem

Cestu do 150 km vzdáleného Národního parku Bardia nám zkomplikovala nehoda – v Asii postrach všech motoristů. Mohl za ni Nepálec na malém motocyklu, který náhle změnil směr jízdy a střetl se s jedním z nás. Odnesl to pohmožděnou nohou, zatímco my měli jen drobnou vadu na motorce. Vesničan byl v klidu a ani rentgen v blízkém středisku neukázal zlomeninu, ale hyperaktivní policista chtěl vše důkladně vyšetřit. Nakonec si vyžádal odstupné (ačkoliv jsme nehodu nezavinili a měli uhrazeno místní povinné ručení), na což jsme ihned přistoupili a raději rychle odjeli, protože Indové a Nepálci jsou známí byrokraté, kteří zdržují turisty v nesnázích i několik měsíců.

V jiných směrech se však od místních lidí můžeme lecčemu přiučit. Následující den odpočíváme a poznáváme jejich životní styl. Nezdá se, že by byli ve stresu nebo trpěli nadváhou. Hospodaří na svých políčkách, z nichž sklízejí úrodu dvakrát ročně. Chovají drůbež, kozy a vodní buvoly, s jejichž pomocí obdělávají půdu. U každého domu rostou banány a spousta zeleniny. Na jednoduché domky ze dřeva, rákosu a hlíny Nepálci nepotřebují hypotéky ani stavební povolení. Výhodou také je, že nemusejí obstarávat topivo na zimu.

Zastavení třetí – dechberoucí, s výhledy na Himálaj

Na nejdelší přejezd výpravy, 300 kilometrů po Mahendra Highway, si vyhrazujeme celý den. Z Butvalu do Pokhary lze jet 240km rovinatou cestou, my však volíme 80km scénickou horskou cestu. Otevírá se před námi působivé panorama Himálaje s vrcholy Dhaulágirí a Annapuren, které jsou asi 100 kilometrů severně. Sjíždíme do údolí horské řeky Kálí Gandaki a pak už pěšky míjíme strašidelně působící neobydlený palác z 19. století.

V Tansenu velebíme motocykly Enfield, zvláště jejich velký krouticí moment při extrémních štěrkových stoupáních. Někdejší slávu města připomíná mohutná brána Mul Dhoka, jíž kdysi procházeli sloni i s jezdci. Přijíždíme do Pokhary, centra trekařů a horolezců zdolávajících osmitisícové vrcholy Annapurny, Manaslu, Dhaulágirí nebo mířících do království Mustang. Dopřáváme si tu evropské restaurace, internet a nakupujeme outdoorovou výstroj. Turisté mohou vybírat z řady atrakcí – například jungle safari, rafting, treking a seskoky padákem.

Zastavení čtvrté – historické, ve městech Gorkha a Káthmándú

Po návštěvě Národního parku Annapurna a Muktinathu, kde se buddhisté a hinduisté koupou v posvátných pramenech se 108 měděnými chrliči ve tvaru kravské hlavy, pokračujeme do nepálského hlavního města Káthmándú.

Cestou si prohlížíme městečko Gorkha, z něhož vzešel nejznámější syn národa Pritví Nárájen Šáh, odvážný sjednotitel celého Nepálu. Žil v honosném palácovém komplexu Gorkha Durban s působivým výhledem na masivy Annapuren, Manaslu a Dhaulágirí. Gorkhu proslavili také vojáci sloužící v britské a indické armádě více než 180 let.

A máme tu Káthmándú, kde si v Thamelu, zázemí většiny trekařů a horolezců dopřáváme steak a pivo Everest. Poznáváme i další tvář Káthmándú, takřka středověké úzké uličky, v nichž se žije bez kanalizace. Jako například Pašupatináth, kde chce většina hinduistů zemřít a být spálena, čímž se údajně vysvobodí z koloběhu životů. Je to „mišmaš“ chrámů, smutečních průvodů, pohřebních ghátů se spalovacími hranicemi, poutníků, svatých mužů i návštěvníků z celého světa. Nasládlý kouř se tu mísí s omamnou vůní tyčinek.

Pátanské náměstí Durbar Square s hinduistickými svatyněmi a bronzovými sochami se popisuje nesnadno – zde je třeba zavítat osobně. Stejně tak neobyčejné jsou buddhistické chrámy Svajambhunáth. S Káthmándú se loučíme vyhlídkovým letem k Mount Everestu, opět usedáme na motocykly a míříme na jihozápad.
Zastavení páté – buddhistické, v Lumbiní

Působivá je i naše prohlídka nejposvátnějšího místa více než miliardy buddhistických věřících – Buddhova rodiště Lumbiní. Velikášství podporované světovými buddhistickými organizacemi se projevuje na každém kroku. Vidět můžete korejské, čínské i australské kláštery a další rozestavěné budovy. Někdy to možná bude velkolepé, ale nyní bychom okolí nazvali „buddholandem“.

Klíčovým místem Lumbiní je Posvátný háj, kde se nejspíš okolo roku 564 před naším letopočtem narodil princ Siddhártha, pozdější Buddha Šákjamuni. Až do svých 29 let žil v přepychu, poté se upnul rozjímání a odříkání trvajícímu 5 let. Osvícení a osvobození z koloběhu životů však dosáhl až po 49 dnech meditace pod stromem v Bodhgaji. Následovala jeho první promluva, která se stala základem buddhistické filozofie. Ta spočívá především ve vyhýbání se krajnostem, smyslovým rozkoším i asketickému sebetrýznění.

Z nepálského Lumbiní to máme na vlak do Indie 100 kilometrů. Při příjezdu do Dillí se vlak opozdil jen o hodinu, což je na místní poměry více než dobré. Naše jedinečná cesta za poznáním Nepálu na motocyklech skončila tam, kde před necelými třemi týdny začala.

- PR článek -

Článek byl zobrazen 1 937 krát.