Subtropický Nepál

Subtropický Nepál

Nepál, to jsou štíty horských velikánů, skály, sníh a led. Málokdo však ví, že Nepál má také jinou tvář - poměrně rozsáhlé nížiny, tvořící úplně odlišný svět: subtropickou džungli, močály, louky, zeleň plnou zvěře.

Takový je i Národní park Chitwan, ležící ve stejnojmenné oblasti země v údolích známých jako Terai. Zabírá plochu 932 km² a je tak významný, že byl v roce 1984 dokonce zapsán na seznam UNESCO. Samotný park byl založen v roce 1973, což jej činí nejstarším svého druhu v Nepálu. Předtím byl ovšem pravým opakem svého nynějšího účelu – sloužil totiž jako prominentní honitba pro nepálskou i britskou smetánku, takže stavy zvěře velmi rychle klesaly.

Autor: Smulan

Chitwan je domovem pro řadu druhů zvířat a rostlin. Jeho největším „pokladem“ je nepochybně populace jednorohého nosorožce indického, tlustokožce ohroženého vyhynutím. Tento tvor, dosahující běžně hmotnosti až 3 tuny, výšky v kohoutku kolem dvou metrů a délky přes 4 metry (podobně jako bílý nosorožec v Africe), v minulosti obýval velkou oblast, sahající od Pákistánu až po Čínu. Počátkem 20. století byl však kvůli lovu téměř vyhuben, když jejich počet klesl celosvětově na pouhých 100 kusů! Doslova za 5 minut dvanáct přišel v roce 1910 zákaz lovu. Dnes, o zhruba 100 let později, se populace zvýšila na nějakých 2 500 jedinců, avšak začala opět klesat. Ještě totiž není zdaleka vyhráno, neboť pytláctví, hnané především čínskou poptávkou po prášku z nosorožčího rohu (užívaného jako afrodisiakum v tradičním čínském lékařství), si neustále vybírá svou daň. Budoucnost mohutného zvířete je proto stále nejistá. Právě NP Chitwan je místem, kde jedna z posledních skupin nosorožce indického, čítající kolem 500 zvířat, dosud přežívá. Nad jeho bezpečností bdí nejen strážci, ale také nepálská armáda.

Autor: Smulan

O mnoho lépe na tom není ani tygr bengálský. Ještě před 150-200 lety žilo v asijských lesích na 50 tisíc těchto šelem, na přelomu 19. a 20. století už jen několik stovek. V současnosti přežívá v několika zemích kolem 4 500 bengálských tygrů. Nepálský park ochraňuje několik desítek mohutných pruhovaných koček, dosahujících váhy kolem 230 kg. Mimochodem, právě v Nepálu vědci v roce 1984 pozorovali tygra, vážícího dokonce plných 270 kilogramů. Takovou kočičku byste asi doma nechtěli, tady je nicméně ve svém přirozeném prostředí.

V parku žijí samozřejmě i další zvířata – sloni, levharti, hyeny žíhané, různí kopytníci a mnoho dalších, celkem na 43 druhů savců, 450 druhů ptáků a desítky druhů plazů a obojživelníků, včetně krokodýlů či krajt.

Toto přírodní bohatství se ve stále větší míře stává cílem turistů. Nejlákavější a nejdobrodružnější metodou, jak park poznat, je cesta na hřbetě speciálně vycvičeného slona. Sloní safari vás dostane do velmi těsného, přitom však relativně bezpečného kontaktu s přírodou. Ze sloní pozorovatelny můžete zblízka pozorovat třeba výše uvedené nosorožce či tygry, samozřejmě pokud máte štěstí. Safari v džungli je jiné, než třeba v otevřené africké savaně. Musíte se dobře dívat a být velmi pozorní, i tak vám však nikdo nezaručí, že něco uvidíte. Už samotný průjezd pralesem na slonovi je ovšem velkým zážitkem.

Pro ty odvážnější se nabízí také možnost vyrazit pěšky s průvodcem. Sice máte zážitky ještě bezprostřednější, ale na druhou stranu, výhled je přece jen o poznání horší a riziko útoku rozzuřeného nosorožce vyšší...

Abychom nezapomněli, v parku se také dá plavit na dřevěné kánoi, což zase poskytuje jinou perspektivu, případně jet terénním autem.

Autor: Smulan

Národní park Chitwan leží na hranicích s Indií poblíž městečka Tadi Bazaar, asi 200 kilometrů od Káthmandů. Autobusem (nebo autem) se sem z hlavního města dostanete bez problémů během jednoho dne, stejně tak z opačného směru z Pokhary. Poslední, zhruba šestikilometrový úsek, musíte absolvovat pěšky, povozem, nebo taxíkem. Vstupem do parku je vesnice Sauraha, kde je kancelář, návštěvnické centrum a různé, cenově výhodné varianty ubytování. Sem se můžete po safari vracet, případně se ubytovat v některém ze sedmi resortů uvnitř parku, které však nejsou levné. Na prohlídku si vyhraďte alespoň 2 nebo 3 dny, protože během jediného dne toho moc neuvidíte, pokud ovšem nebudete mít mimořádné štěstí. Lepší je naopak zůstat déle.

Většina návštěvníků sem míří v říjnu a listopadu, kdy probíhá hlavní trekkingová sezóna a počasí je poměrně mírné. Zároveň však není snadné pozorovat zvěř kvůli vysoké trávě. Z tohoto pohledu je výhodnější přijet od konce ledna zhruba do dubna, poté již začínají velká vedra. Jestliže vás to neodradí, od konce června do září počítejte s monzunovými dešti, záplavami a uzavřenými silnicemi.

Cesta do NP Chitwan je dobrou příležitostí, jak poznat mizející rozmanitost asijské přírody a získat nezapomenutelné zážitky.

Odkazy:
www.visitnepal.com (zde se dozvíte ceny vstupného i další základní údaje)
www.chitwannationalpark.org (podrobné stránky s mnoha informacemi)

Autor: Michal Hamšík

Článek byl zobrazen 7 853 krát.